První zprávy o zemědělské usedlosti Pražačka, čp. 10, jsou z konce 18. století, z roku 1785, kdy zde stávalo stavení, později rozšířeno na rozlehlý dvorec. Ale již v 16. století je zde doložena vinice, která se zde udržela až dokonce 18. století.
Původ názvu Pražačka není zcela jasný. Nabízí se vysvětlení, že usedlost byla pojmenována snad podle nějakého dřívějšího majitele Pražáka. Na původních mapách je ale název uváděn jako Brasatscha, zdá se tedy, že s Prahou nemá tento název nic společného.
Pražačka stávala na hraně kopce nad Karlínem v místech nynější lávky nad ulici Pod Krejcárkem. Naproti přes cestu, dříve nazývanou Vídeňská, stávala usedlost čp. 11 Ohrada.
Jako vlastník je na konci 18. století uváděn bohatý měšťan a patrně i pražský radní Slawik, s jehož dcerou Teresii se oženil Jan Stome (Johann Stomme), pražský měšťan, pekař a majitel mlýnu na Vltavě v blízkosti nynějšího Mánesu a hamru u Příbrami. Ten je pak od roku 1800 uváděn i jako majitel usedlosti Pražačka. Pražačka pak patřila rodu Stome až do roku 1950, kdy byla komunisty znárodněna a byla nařízena její demolice.
K usedlosti Pražačka patřili, dle záznamů z roku 1841, rozsáhlé pozemky v okolí usedlosti, u Olšan pak pozemky vymezené přibližně dnešními ulicemi Vinohradská, Radhošťská, Orlická, Bořivojova a Ondříčkova a pak Čajkovského, Táboritská a Ondříčkova. Dále bývalé viniční usedlosti čp. 5 a čp. 6 Velká a Malá Ševčíková s pozemky na jižním svahu Vítkova mezi dnešními ulicemi Husitská/Koněvova, U Božích bojovníků a Sokolem Žižkov včetně celého návrší Vítkova a dále pak pozemky mezi nynějšími ulicemi Husitská/Koněvova, Prokopova, Jeseniova a dnes již neexistující ulicí Budovcova (nyní proluka na Koněvově ulici). Právě na tento pozemek parcelní číslo 790 v roce 1865 na popud své tchyně Marie Stomeové vypracoval Karel Hartig regulační plán a tím dal popud k založení pozdějšího Žižkova.
Dle pamětí paní Františky Suché o Pražačce:
„Zajímavá jsou pojmenování pozemků kdysi patřících ku Pražačce. Jsou to Čtyřhranák (velké pole na Bachlovce), Skalka (za Židovskými pecemi) Pleich (protože se tam, kde je nyní zásobovací zahrada – nynější Central park – bělívalo prádlo) Velká sekera (kde je nyní remsia el. drah – nyní vozovna Žižkov), Višňovka (Šefčíková – na vrchu Žižkova – nyní Národní památník na Vítkově), Třihranák, Strouha (pastvina) Velká mez (pastvina), Grejcárek (byly tam pastviny i pole u Libně); jméno prý měl od doby, kdy se tam licitovalo od krejcaru, či – že při licitaci někdo přihodil i krejcar. K Pražačce patřilo i Rumiště. Provázek (pole s pastvinou), Olšanské pastviny i pole, Rišmanis. Tato pojmenování byla běžná ještě v roce 1884.“
Po Janu Stomeovi (1779 – 30.12.1857) zdědil Pražačku jeho syn Josef (1813 – 1850), který si vzal za manželku Marii Apolonii Margottovou (1815 – 1874). Narodilo se jim celkem 6 dětí, dva synové a čtyři dcery. Po smrti svého manžela Josefa se Marie Stomeová starala o statek. S její dcerou Amálií se v roce 1865 oženil Karel Hartig, stavitel a budoucí první starostka Žižkova.
Václav Stome (16.9.1841 – 11.7.1904), syn Jana Stomeho, byl v hospodaření na Pražačce velmi zdatný. „V roce 1891 se na Pražačce sklidilo 1355 mandelů ječmene, 1000 mandelů pšenice, 250 mandelů žita a 264 mandelů ovsa. Sázely se hojně brambory, řepka i řepa, též hořčice až 6 „for“ (v roce 1887). „Velká“ i „malá“ stodola bývaly plné a ještě se obilí dávalo do stohů, pročež se kolem Pražačky pak vesele rozléhalo mlácení cepy, až je vytlačily žentoury a párovka.“ (Dle pamětí paní Františky Suché).
Václav Stome choval na Pražačce krávy, prasata i koně. Krav bývalo až 50, 4 páry koní a prasat více než 200. S chovem prasat sklízel úspěchy na nejrůznějších zemědělských výstavách včetně Jubilejní zemské výstavy v roce 1891. K Pražačce si Václav Stome pronajal i usedlost Ohrada, ve které otevřel v roce 1890 zájezdní hostinec. V zadní části Ohrady pak zřídil klubovnu Klubu českých velocipedistů, kterým na pozemku vedle statku Pražačka nechal vybudovat i cyklistický ovál. V zahradě Ohrady pak vytvořil botanickou zahradu a založil i první zoologickou zahradu na území budoucí Velké Prahy. Václav Stome byl jako vlastenec činný v mnoha spolcích, zasedal v žižkovském zastupitelstvu a dlouhá léta byl velitelem a starostou městského sboru hasičského v Žižkově.
Na konci 19. století se však Žižkov rozrostl, z původních několika desítek obyvatel v první polovině 19. stol. (v roce 1857 na území bývalého Žižkova bydlelo 1.956 osob) až na více než 59 tisíc obyvatel v roce 1900. Hospodaření v těsné blízkosti rozrůstajícího se města již nebylo možné, proto byla hospodářská činnost ve statku Pražačka postupně utlumována. Pozemky bývalých polí byly prodány a vyrostly na nich nové domy, ulice, náměstí, nebo Nákladové nádraží a tramvajová vozovna.
V třicátých letech 20. století, kdy usedlost Pražačka již patřila synu Václava Stomeho Václavovi (1875 – 1954), již kolem Pražačky a nynější křižovatky Ohrada byla hustá zástavba činžovních domů. Usedlost Ohrada byla nejdříve zčásti, a později pak zcela zbořena, aby udělala prostor pro ulici Brněnskou, nyní Koněvovu.
Na konci druhé světové války probíhaly v těsném sousedství usedlosti Pražačka boje mezi účastníky Pražského povstání a jednotkami SA a SS. V budově gymnázia Na Pražačce měly kasárna mladí nacisté z jednotek SA. Již první den povstání začali nacisté terorizovat okolí, na dvoře školy mučili a zavraždili mnoho lidí. Dne 7. května 1945 dokonce i štábního strážmistra Václava Bečváře, který do kasáren vstoupil jako vyjednávač s bílou vlajkou. Mladí příslušníci SA si vzali civilisty z blízkých domů jako živé štíty před své tanky a pokusili se probojovat do Prahy. V místě dnešního přechodu Koněvovy ulice u ulice Pražačka ale jeden z tanků Hetzer trefil pancéřovou pěstí mladý povstalec Čeněk Tetauer. Nastalého zmatku rukojmí využili a rozprchli se. Němci se stáhli zpět a další pokus o proražení barikád již nepodnikli. Na dvoře usedlosti Pražačka byl ale umístěn čtyřhlavňový protiletadlový kulomet. Dle vzpomínek Jaroslava Staňka, přímého účastníka bojů, se jeho spolubojovník Jaroslav Bočinský pokusil svým lehkým kulometem z vikýře domu Na Ohradě Němce ve statku Pražačka zlikvidovat. Byl ale kulometem zasažen přímo do prsou.
Po druhé světové válce již k opravě statku Pražačka nedošlo. Po komunistickém puči v únoru roku 1948 byl poslednímu majiteli, Václavu Stomeovi statek v roce 1950 znárodněn, byla nařízena jeho demolice a ta byla navíc Václavu Stomeovi určena k úhradě. Václav Stome pak počátkem roku 1954 zemřel.
Jednu z nejvýznamnějších žižkovských usedlosotí tak nyní připomínají již pouze místní názvy, název ulice Pražačka, školy a gymnázia Na Pražačce a sportovního a rekreačního areálu.
Zdroje:
Časopis Klubu přátel Žižkova
https://zizkov-kpz.webnode.cz/casopis-kpz/
Kauza3.cz
https://www.kauza3.cz/historie-prahy-3/clanky-o-historii/pribehy-prazskeho-povstani-na-zizkove.html
https://www.kauza3.cz/archiv/zaujalo-nas/valecne-zlociny-ve-skole-na-prazacce-5-8-kvetna-1945.html
Velitel mrtev – Vzpomínky Jaroslava Staňka